Historie 1. FC Zlomkotník
Historie tohoto mužstva sahá do nepaměti... Tedy, soudě alespoň podle dvou faktorů:
1) Připadáme si (a na hřišti stále častěji dokazujeme, že to není mylný dojem) tak staří, že už ani nevíme, kdy jsme vlastně začali
2) Nepaměť, to je obvyklý stav, ve kterém končíme naše pozápasové rozbory v pražských nálevnách
Ale vážně, první zmínky o 1.FC Zlomkotník datujeme kamsi do roku 2003 - 2004, do doby, kdy ještě součástí našich řad byl jeden ze zakládajících členů: Klímič. Tehdy se nesměle rodily první přátelské zápasy s benešovskou pátračkou, popř. prestižní přátelské utkání s taktéž benešovskou přípravkou (které jsme, mimochodem, suverénně prohráli ;o)
14/8/2004 - Kameňák
Prvním opravdovým turnajem Zlomkotníku pak byl Kameňák - turnaj, který jsme si všichni oblíbili pro svou pohodovou atmosféru, vůni klobás a přítomnost Sázavy, která v parných letních dnech lákala ke koupeli. V prvním ročníku jsme dosáhli na postup ze skupiny, dokonce zvládli i klíčové čtvrtfinále, ale na víc náš, pivem zdecimovaný, soubor neměl. Čtvrté místo bylo i tak svělé.
Z tehdejší sestavy, jejíž členy si můžete prohlédnout ve fotogalerii, bych jmenoval tyto:
V brance zářil Kerby st. případně zastoupený Pechym, v obraně jsme nastupovali v sestavě: Kubi, Muff, Pincl (Tomáš Panocha) a Kerby. Útok hrál ve složení: Zahoďbota (Radek Terzič), Duche, Klímič a Fany (Fanda Rousek).
21/8/2006 - Kameňák
Sestava se v průběhu let měnila. Stárnuli jsme, přicházela první vážná zranění (Klímičovo koleno, Kerbova ramena, Ducheho hlava ;o) a tak se v týmu vystřídala taková esa, jako například Krikri (při své první účasti v Kameňáku na krk pověsil bronzovou medaili), Ričrd, jehož jsme po neúspěšném angažmá v FC Sydney později adoptovali za vlastního, Jelen, který u nás hostoval z FC Hesa a další. V této sestavě jsme vylepšili naše umístění z Kameňáku a ti bystřejší již vědí, že byla placka. Naše první byla bronzová. Největší radost z tohoto úspěchu měli nehrající opory - Teo a Jelen, oba se, v pozici diváků, velice slušně nalili. ;o)
Ani nevím proč, ale po těchto světlých počátcích se Zlomkotník na dlouhá léta odmlčel. Epizodní roli jsme sehráli v Klímič Cupu v Dolních Jirčanech, kde nás přelstil Kerby st., který přestoupil a nutno říci, udělal dobře. ;o)
9/2/2008 - Modřice u Brna
Další turnaj, kterého jsme se zůčastnili, se konal v Brně. Tuším, že to byl tenkrát Klímičův nápad, se zúčastnit, alespoň mu to dodnes vyčítám. ;o) Ano, ten turnaj stojí za pár slov. Po ubytování v epesním, maximálně nulahvězdičkovém hotelu, kde každá stěna měla jinou barvu, prostěradlo bez díry bylo, nikoliv světlou, výjimkou, jsme raději rychle utekli do města. Páteční večer v cizím městě skýtal různé možnosti. Proto jsme se rozhodli poněkud netradičně a šli na pivo. V místním pivovaru se opět přepisovaly dějiny. Volili jsme kapitána. Tajnou volbu vyhrál suverénně Jelen. Shodli jsme se, že je zodpovědný, rozumný a je to zkrátka správná volba. Naši jednotnost při volbě jsme zapili a tak nebylo náhodou, že za pár desítek minut nás šenkýřka obdarovala soudkem za nejvyšší konzumaci. (Pozn. aut.: V pivovaru jsme byli všehovšudy asi hodinu a půl). Nebudu unavovat detaily, které jsem ráno Jelenovi a Richardovi převyprávěl, zkrátka, nějak jsme usli. Po šesti minutách zazvonil budík, já po šesti stopách našel Jeldu v umývárkách a odpočinutí jsme se vydali urvat další úspěch. Richard mi svěřil klíčky od svého dva dny starého vozu - automat neumím řídit - se slovy "vzbuď mě na place". V šatnách už jsem věděl, že je zle. Všude se rozcvičovali mladí a nabušení soupeři, ve kterých jsme, nevím proč, vzbuzovali pohrdání. První zápas jsme začali dobře, Jelen, jako správný kapitán, zavelel "do útoku" a opřel se o žebřiny, kde na tři hodiny usnul (pochopitelně s nohami ve hřišti, aby nemohl střídat). Snad jsme dali i první gól, ale i tak nás soubor na kolečkových křeslech v pohodě porazil. Druhý a třetí zápas byl debakl a v podstatě znamenal loučení Klímiče ve Zlomkotníku. Jeho frustrace z předvedeného byla tak silná, že si pár týdnů nato raději přetrval vazy v kotníku a ukončil kariéru fotbalisty. Jelen, po vyvržení všech zbylých žaludečních šťav ukončil kariéru kapitána s tím, že "neunese tíhu odpovědnosti a navíc lidi sou svině a okamžitě mu lejou něco do pití..." Celkově hodnotím turnaj veskrze pozitivně, zjistili jsme naše (ne)možnosti po probdělé noci, navíc máme na co vzpomínat. ;o)
Od roku 2004 do dnešních dnů, prošla Zlomkotníkem nemalá řada fotbalistů, pokud bych chtěl jmenovat, určitě na někoho zapomenu. Ve fotogalerii se tak můžete setkat s obličeji Vám dobře či méně známými.
V roce 2010 už jsme se na naše zevlování nemohli koukat a došlo na závazné rozhodnutí - budeme hrát celoroční soutěž! Přihlásili jsme se tedy do Žyla cupu, soutěže IV. - západ. Naše působení tam už nepatří do historie, veškeré výsledky jsou k dispozici na www.zylacup.cz/, https://old.zylacup.cz/, popřípadě v reportech z utkání. Od té doby tedy bojujeme v Žyla cupu, v roce 2011 jsme postoupili do třetí ligy a k dovršení všeho, hned o rok později došlo k rozhodnutí, že po stříbrném stupínku ve třetí lize pokusíme předvést něco i v lize druhé a tak jsme od roku 2013 válčili ve II. lize - západ. Po dvou ročnících, kdy jsme se zachránili nikoliv sportovním umem nebo náhodou, ale spíše kvalitní "hrou u zeleného stolu", jsme v roce 2015 naprosto nepochopitelně "dvojku" vyhráli a postoupili do První ligy. Přestože si myslím, že nám to soupeři udělali naschvál, zkusíme, jak moc porážkámodolný tento tým je a jak se s celou nastalou situací dokáže poprat.
Budeme rádi, když nám i nadále zachováte svou přízeň!
Za ZKT
#3 Kerby
