Gumídci - ZKT
Dobrý večer,
po dlouhých letech mlčení se opět hlásíme s reportáží ze zápasu legendárního Zlomkotníku!
Důvodem samozřejmě není a nemůže být ta šílená série rampouchů, tak ješitní nejsme, vlastně, důvodem není nic zásadního. Pojďme k věci. Po loňské sezoně, kdy se ZKT podařilo vybojovat bronzové medaile v první divizi jsme s optimismem hleděli vstříc i té letošní. K tomu, abychom podobný úspěch nejméně zopakovali, nám ovšem chybí hlavní střípek a tím je jediný opravdový fotbalista našeho souboru chodbalistů - Vali. Prvoligový fotbalista si však dostatečně nevážil zeleného dresu, dal přednost angažmá v páté lize kdesi v Helmutlandu a tak jsme ho prostě vyhodili a na jeho místo povýšil další ligista - Díva. Kubu budete moci poznat už brzo v galerii, a nebo, a to budeme radši, přijďte se na něj podívat přímo na hřiště! Stojí to za to! Velmi rychle se etabloval v základní sestavě, daří se mu jak na hřišti, tak i v Tramtárii, no a samozřejmě jako většina z nás, je krásnej! :)
Sestava z uplynulých let je poměrně ustálená, pro jistotu si jména jednotlivých borců osvěžíme:
V bráně stále loví Kerby, před ním nahání soupeře obrana ve složení Kubi, Radek O., Matěj a Kulda, kteří mají krom obrany - protože ZKT je hlavně ofenzivní mašina - v popisu práce i sekundovat útočníkům Jardovi, Jelenovi, Tučnardovi, Klímičovi, Vávrisovi a Dívovi.
Pojďme pomalu přejít k zápasu... Po čtyřech prohraných zápasech v řadě jsme už nutně potřebovali vyhrát. Nejen proto, že to nikoho nebaví, ale dokonce jsme se (alespoň někteří) dopracovali k tak strašnému rozhodnutí, jako je nechodit na předzápasové pivo!!! Zápas s Gumídky, kteří na tom, při vší úctě, jsou s kvalitou kádru, věkem a vůbec skoro vším, velmi podobně měl být příležitostí o kýženou výhru reálně bojovat. Ovšem velmi dobře víme, jak se nám v podobných utkáních daří nastavená očekávání plnit... Před 14 dny jsme hráli s beznadějně poslední Holomajznou a zápas jsme naprosto suverénně prohráli 6-8! Osm gólů! 8! To dostáváme od Panťáků! Za ta léta, co tenhle fotbal hrajeme, dobře vím, že jakmile "vlítnem" do zápasu jako favoriti a mistři světa, nikdy nechytneme tempo a jasně prohráváme. Nevyšlo nám nic. Tedy pokud pominu pozápasové soustředění, které překvapivě rezultovalo v akutní potřebu přijmout opatření v podobě zimního soustředění a domů se tak nakonec šlo docela z vesela...
Poučeni z historie jsme další zápas prohráli opět, gólů zas dostali hromadu, ale opřít jsme se alespoň mohli o to jediné, co zbývá v našem arzenálu - tedy nasazení a bojovnost. Na těchto atributech musíme stavět už bohužel pořád - stáří je ponižující...
Problém však byl, že jsme hráli (bez urážky zúčastněných :) bez úoku... Chyběli Díva, Vávris a Jarin, což je cca 143% všech branek ZKT v této sezoně. Na hrotu se tak bil Špekard s fantastickou dosavadní bilancí 0+1, vedle něj Klímič, jehož bilance je té Ričově ne nepodobná a k nim Jelen, který měl o tři zápasy víc a dva body míň. No uznejte, že statistiky tohoto útočného tornáda musely soupeři pořádně zamotat hlavu už při nástupu.
Zápas začal a nám se hned po pěti minutách povedlo otrávit ho Kerbovi, jehož krásnou ránu k tyči mu jemnou tečí zaměnil v přihrávku Klímič. :) Tím ovšem jen začínalo představení. Druhou branku vsítil Vanard po sólu od rohového praporku, kdy ho snad tři soupeři ve vápně okopávali, jak brambor, Kerba se klidně dožadoval penalty, ale Ríša naštěstí zakončil dřív, než mu informace o okopávaných nohách doputovala do mozkovny :) - 0:2. Pak jsme měli dalších, asi 649398 šancí, ale gól paradoxně mohl vstřelit soupeř, když jediný fotbalista v jeho dresu v růžových podvazkách pádil sám na Kerbu, ale trefil mu nohu. Po dlších 6245 příležitostech přišel zásadní okamžik pro pana Handla, který rázným zapískáním ukončil první poločas. Do toho druhého si kluci něco říkali, co, to nevím, protože jsem byl sebrat balony a navíc mě to nezajímá, protože kdykoliv si něco řekneme, nikdy se toho pak nedokážeme držet. :)
Druhá půle začala a já čekal, co zase přijde. A ono přišlo!!! První akce ve druhé půli, Tloušťard se objevil na polovině soupeře a za stálého blikání písmene R v pravém horním rohu obrazovky se bleskurychlou kličkou během sedmi minut prosmýkl kolem soupeře jako had, následně snědl rohlík a druhému nasadil jesle a famózně přihrál Jelenovi. I na tu dálku bylo jasně vidět, jak se Žíněnkovi začala klepat kolena, ale celou situaci ustál a nekompromisně zavěsil - 0:3. Tím na našich kopačkách definitivně přistál klid a začal koncert. Čtvrtý gól si po kolmici Kerby připsal znovu Van-art, akce na jeden dotek by možná překvapila i lepší soupeře, než byl ten čtvrteční. Pátým gólem konečně ukončil Kerba svůj gólový půst a krom přihrávek si připsal zářez i do listiny střelců. Před šestým gólem se, po odpískané malé domu, na hřiště rval Klímič tak vehementně, že jsem střídající hráče posílal k Botiči, abychom merunu zachránili, exekuce přímáku se však zhostil jako mazák! Naznačená střela - přhrávka Kuldovi, který už měl jednoduchou úlohu - 0:6. Sedmý gól nebyl překvapením pro ty, kteří občas přijdou na fotbal v úterý do haly na Chodovec. Golmanovi zůstal míč pod nohou, Ríša však v podobných situacích nebere ohledy a být brankář nekompromisnější, donese ho Drobek do brány i s balonem... :) Branka na 0:8 dala vyniknout genialitě navrátivšího Rádi Ondrouška, který celý podzim laboruje se zraněním třísel (a tímto bych rád apeloval na jeho milovanou Ivet, aby už konečně nechala Radka hrát a tyto jeho exponované partie nechala na pokoji a nepřepínala! :) Radek si na své straně obrany pohrál se soupeřem, následně milimetrovým pasem našel Klímiče, který i přes rozčilování, že mu to "šlo tři cm od nohy a musí kvůli tomu lítat, jak šílenej" uzavřel skóre na 0:8 pro Zlomkotník. V závěru jsme ještě mohli dostat dva tři góly, z čehož by Kerbu určitě trefil šlak, ale naštěstí chyběl Gumídkům vždycky krok nebo klid v zakončení...
Co říci závěrem? Je spravedlivé říct, že kdybychom i tenhle zápas prohráli, je nejvyšší čas odložit kopačky a věnovat se tomu, co nám jde nejlíp. Na druhou stranu, i to dokážeme, takže buďme rádi za spoustu gólů, které jsme dali, probudili se nám střelci a to je pro jejich sebevědomí vžycky dobře. Buďmě vděčni za nulu, kterou jsme udrželi asi po 47387424802 zápasech a za to, že jsme zase měli z fotbalu radost. A v té radosti pojďme pokračovat, aby nás to bavilo i dál!
Je přece podzim, čas pouštění draků, opekání brambor a havně čas ohníčků... Modří (a já doufám, že hlavně zelení) už vědí... :)
Příští týden hrajeme opět ve čtvrtek, v 18:25 s věčným rivalem - Chemií. Budeme rádi, když nám přijdete fandit! Covid už skončil, tribuny Přípotoční jsou Vám k dispozici! Těšíme se na Vás!
Statistiky:
Vana 3+1
Klímič 2+1
Jelda 1+2
Kerby 1+2
Kulda 1+0
Matěj 0+1
Ráďa O. 0+1